EVANGELIKÁLNÍ SPOLEČENSTVÍ BRNO

Autor: mfikoczkova

TEN, který přivádí (nejen králíčka)

Posted on by mfikoczkova

aneb co by Noe nezvládl

Bůh přivádí své stvoření tam, kam chce. Je to tak od samého začátku. Když stvořil všechnu polní zvěř a ptactvo ze země, přivedl ji k Adamovi, aby ji pojmenoval (Gn 2:19). Poté, co Bůh z mužova žebra vytvořil Evu, přivedl ji k Adamovi (Gn 2:22). Noe měl za úkol postavit obrovskou loď, aby na ní přečkal celosvětovou zničující potopu se svou rodinou a zástupci všech druhů zvířat. Víra, poslušnost a síly Noeho stačili na stavbu lodi a záchranu sebe a vlastní rodiny. To, co by Noe nezvládl, je přivést do archy po páru všechny druhy zvířat. Přivedl je Hospodin…

„14 Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 15 přišli k Noemovi do archy. Z veškerého tvorstva, v němž je duch života, přišli po jednom páru.16 Z veškerého tvorstva přicházel samec a samice; přišli, jak jim Bůh přikázal.“ (Gn 7:15-16, B21).

Bůh přivádí vše tam, kam chce. Zvířata, ptáky, lidské jednotlivce i národy. Přivedl Josefa do Egypta, aby pak do Egypta přivedl i celý izraelský kmen (Gn 39-48). O 400 let později přivedl skrze Mojžíše již velký Izraelský národ z Egypta zpět do zaslíbené země. Bůh přivádí svůj lid na místa, která pro ně připravil (Ex 23:20). Hlavním cílem Božího přivádění je však On sám. Izraelce o tom ujišťuje, když říká:

‚Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům a jak jsem vás nesl na orlích křídlech, abych vás přivedl k sobě (Ex 19:4).

Nás o tomto záměru být nám blízko ujišťuje, když vysvětluje důvod, proč přivedl svého Syna na Zem:

21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, 22 nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony. (Kol 1:21-22)

Někdy Božímu přivádění nerozumíme. Izraelci se nejednou ptali Hospodina: „Proč jsi nás přivedl na toto místo?“ Nebo: „To jsi nás přivedl proto, abychom tu byli pro posměch druhým?“ Jistě ne. S časem vždy rozpoznáváme důvody Božího vedení a přivádění. Vidím to také ve svém životě i v životě naší církve. Bůh nás v minulém roce přivedl do Nového Lískovce v Brně. Modlíme se, abychom věděli proč.

I včera jsme se modlili v této městské části Brna na místě, kde se mají stavět nové domy a kde jsou zatím jen husté trnité keře, tráva a pár cestiček mezi tím. Když jsme s modlitbou začali, oslovila nás mladá dívka, celá zoufalá, s tím, že ji právě zde někde utekl králíček i s vodítkem. Popravdě: ani nás nenapadlo nechat modliteb a jít králíčka hledat, ale slíbili jsme jí přímluvy za nalezení hlodavce domácího a také se jí ve víře zeptali, kam máme králíčka donést, až ho najdeme. A pak jsme se modlili: za vše, co s naší misií zde na Novém Lískovci souvisí, ale také za králíčka. Bůh nám připomínal, na čem můžeme naše přímluvy za nalezení mazlíčka stavět. Noemova zkušenost z Archy byla jedním z největších povzbuzení k modlitbě víry. Ano, Bůh může králíčka přivést za námi tak, jako zvířata do archy! Můžeme nyní hledat v houštinách králíčka, nebo se modlit. Volíme pohodlnější variantu víry. Po chvíli modliteb jedna sestra zvolala: „děcka, vidím králíka!“ Všichni jsme s nadějí pohlédli směrem, kterým ukázala, a všichni jsme také za chvíli prožili malé zklamání: byl to jen zajíc… Zajíc polní. A my jsme s modlili za králíka domácího. Že bychom se modlili nějak špatně? Nevzdali jsme to! Navíc zajíc, to je docela blízké králíku, ne? Mohli jsme také uvidět třeba zatoulanou želvu… Povzbuzeni dílčím úspěchem jsme toto malé zklamání vírou proměnili v zaslíbení k dalším modlitbám za skutečného králíčka s vodítkem a opět se začali modlit. A na závěr dokonce i vyšli trochu hledat…

Nedávalo by smysl zakončit toto svědectví tím, že jsme králíčka nenašli. Našli! Ale vlastně i nenašli. Přiběhl sám na chodník, kousek od místa, kde jsme stáli a modlili se! Bůh ho přivedl… Měli jsme radost, která byla naší velkou odměnou. Nyní jsme ale měli před sebou další výzvu: najít na sídlišti jeho majitelku. Ach jo, člověk, aby stále někoho hledal! Po chvíli se ale i to podařilo, Bůh nás k ní přivedl a my viděli proměnu člověka v přímém přenosu. Ze zoufalého a uplakaného děvčete, se stala nejšťastnější dívka na světě. Řekli jsme jí o Tom, kdo skutečně králíčka našel, tedy přivedl. Jen si nejsem jistý, zda byla schopná něco vnímat pro radost, kterou měla. Škoda, protože radost z nalezení Boha je ještě mnohem větší…To my jsme vnímali mnohé. Tady je něco z toho, co jsme si uvědomili:

Bůh nás stále hledá a s hledáním to nevzdává. Hledali jsme králíčka i proto, abychom si to znovu uvědomili. Bůh hledá Ty, kteří jsou ztraceni, zatoulaní, zoufalí, jako ovce bez pastýře… hledá ty, kteří jsou zoufali jako tato dívka bez králíčka… Hledá je, aby jim vrátil radost a naději, aby je učinil skutečně šťastnými. Více, jinak a trvaleji, než byla šťastná majitelka králíčka, když jsme jí ho vrátili. Ale jako obraz dobrý…

Hledání bolí. Dívka, co králíčka hledala prolézala (na rozdíl od nás, kterým na ubohém králíku tak nezáleželo) trnité keře tak, že se musela jít po chvíli ošetřit. Když jsme ji uviděli, měla opravdu hodně podrápané ruce i nohy. Nemohl jsem si nevzpomenout na probodené ruce a nohy ukřižovaného Ježíše. On se také prodíral tímto světem, aby nás našel. Jeho ranami jsme nalezeni a uzdraveni (Iz 53:5) a také přivedeni do Jeho blízkosti! I skrze tyto škrábance k nám Bůh mluvil o své lásce k nám lidem.

Myslím, že jsme mohli udělat dobrou věc pro tuto dívku. Byl to takový dárek od Boha pro ni skrze nás. Ale myslím, že ještě větší dárek dal Bůh nám, kteří jsme se modlili. Pomohl nám vidět, že modlit se s vírou má smysl, a že spolehnout se na Jeho slovo a moc můžeme v modlitbách nejen za ztracené králíky, ale i za ztracené lidi! Nebo že má smysl modlit se vírou nejen za ztracené lidi, ale i ztracené králíky? Nalezený hlodavec byl, myslím, více darem pro nás než pro tu slečnu. Ona našla svého králíčka, my povzbuzení víry!

Odcházíme povzbuzeni k dalším modlitbám zde v Novém Lískovci. Povzbuzení předávám i vám: modleme se s vírou v Boží neomezenou moc přivést kohokoliv k sobě nebo tam, kam On chce! Třeba přivést nás za těmi, kteří jsou ztraceni, nebo ty hledající za námi, třeba na naši bohoslužbu! Spoléhejme se na Jeho zaslíbení. Modleme se za vše, co Bůh přivede do našich srdcí k modlitbám: lidi, králíčky, budovy, cokoliv. Nejen na „Kameňáku“, ale kdekoliv! On se chce ve všem oslavit a přivést nás k novému poznání sebe, jako našeho skutečného Otce v nebesích… Děkuji Tatínku!

Autor: Jiří Míšek

Nezvyklý obchod

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

15 Dbejte pečlivě na to, jak žijete, nežijte jako nemoudří, ale jako moudří, 16 vykupujte čas, protože dny jsou zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle.

Ef 5:16 (ČSP)

Jedno známé rčení říká, že čas jsou peníze. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel se snahou dokázat, že tomu tak není, že čas je přece vzácnější. Mnohokrát jsem ale ve snaze popřít tuto rovnici dospěl ztroskotal. Když se díváte kolem, tak prostě zjišťujete, že čas stojí za to utratit kvůli penězům i naopak. Příklad: než něco opravit, je lepší koupit nové. Dražší ale rychlejší. Nebo: nakoupit mohu levněji ale zaplatím drahým časem při hledání slev a ježděním po obchodech. A podobně. Je to proto, že dnešní ekonomika a transatlantická hedonistická západní kultura jako by devalvovala čas. Jeho inflace v porovnání s inflací peněz je – zdá se mi – větší, protože si ho často méně vážíme než peněz. Kvůli penězům, které pak lehkomyslně utrácíme, jsme schopni utratit mnoho drahocenného času.

Bůh nám ale říká: Vykupujte čas! Vyzývá nás k hodně nezvyklému obchodu, kdy budeme vykupovat něco, co běžně nekupujeme a navíc něco, co je vlastně naše! Vykupovat znamená kupovat zpět poté, co jsme to nějak prodali, ztratili, či nám byli ukradeno. To přesně se možná stalo s naším časem!

Ano, v Božím pohledu je čas jednou z nejdražších komodit, neboť čas je vlastně život. Když Bůh stvořil svět a vše na něm, ustanovil čas dříve, než stvořil člověka (4.den- Gn 1:14). Nadčasový Bůh stvořil člověka do času a prostoru. Čas hraje v životě člověka klíčovou roli, přestože (a nebo protože) byl člověk stvořen k věčnému životu, tedy časově neomezené existenci. Kvůli pádu a hříchu ale jen malá část této věčnosti rozhoduje o tom, kde se ta zbylá část odehraje… Když tedy Bůh říká, abychom vykupovali čas, tak ví, proč to říká. On je Pánem času, vládne časem. Stačí zadat do biblické konkordance slovo „čas“ a najednou to vidíme jasně! Následuje malá exkurse pro povzbuzení. Pokud je to pro vás ztráta času a raději se za svůj čas šli hned modlit, určitě se nebudu zlobit… Pokud ale věnujete čas přečtení dalších řádků, a snad i vyhledání příslušných odkazů, věřím, že vaše další modlitby budou obohaceny! Ale chce to dost času a nejspíše bys musel (-a) něco jiného zrušit, tedy něčím tento čas vykoupit…

Tedy Bůh nejen čas stvořil, ale vše koná ve svůj čas na Zemi i na nebi. Například: určuje čas početí i rození lidí (Gn 18:14), dává v pravý čas děšť i úrodu (Lv 26:4), aby v pravý čas naplnil všechny potřeby lidí (Ž 145:15). Lidé tak mohou slavit Boha a přinášet dary vděčnosti Ale i pro toto dává Bůh svému lidu svůj čas (Nu 9:2-3, 28:2). Ve čase Bůh pečuje také o náš vztah s Ním: V pravý čas k nám promlouvá (Př 15:23+25:11), v prorockých viděních v daném čase ukazuje na budoucnost, kdy se vše naplní (Ab 2:3). Dříve než nastane čas, který Bůh určil ke spravedlivému soudu padlého světa (Ž 75:3), daroval Bůh všem dostatek času milosti k pokání (Dt 31:10, 2.Pt 3:8-9). I dnes je čas přijít směle k trůnu Boží milosti, říká Bible (Žd 4:16) na základě dobře načasovaného příchodu Božího Zachránce, Ježíše Krista (Mt 2:7) a Jeho smrti za hříšné v předem určený čas (Ř 5:6). Cílem všeho Božího jednání je dobře naplánovaná oslava všech národů, čas, kdy bude plně zjevena Jeho sláva všemu stvoření (Iz 66:18). Je třeba více? Myslím že ne, snad jen připomenutí slova Kazatele, který ve známé pasáži shrnuje: Všechno má svůj čas, …. chceš-li čti celé (Kaz 3:1-8). Vykupovat čas znamená pochopit Boží časování.

Bůh čas stvořil a dal mu hodnotu, ale máme s časem problém. Hodnotu času nějak ztrácíme v aktivitami přeplněném životě, nebo mi byla něčím nebo někým ukradena. Dost věcí dokážeme vypozorovat v přírodě, v našich vzájemných vztazích, v pohybu akcií na burzách a jinde. Ale pro rozpoznání důležitosti času jako takového a vidění Božích mezníků života, jsme trochu slepí (Lk 12:56). Když například nadčasový Bůh (2.Pt 3:8) říká, že konec všeho je velmi blízko, zdá se nám, že to tak není, že je dost času na vše. Mýlíme se ale! Zeptejme se člověka, který je již hodně starý, nebo mladého člověka, který umírá díky nemoci. Řekne vám, jak život utekl rychle… Nebo když Bůh říká: Vykupujte čas, neboť nastaly dny zlé, tak to nějak nechápeme, protože žijeme v době vrcholné prosperity lidstva. Nevidíme, jak neviditelný čas utíká, protože jsme oslepeni viditelnými věcmi a vztahy. Ale zeptejme se lidí v Africe, či jinde, jak dobře se vede, když je válka a hlad, když jedni lidé žijí na úkor druhých a v důsledku lidské samovlády na zemi přibývá nemocí a utrpení! Odpověď bude: je čas zlý! Nebo se zeptejme přímo Boha, jako to myslel s tím „zlým časem“. Možná jednou z Jeho odpovědí bude, že i to nejlepší, co lidé dnes zažívají, může takto nazvat v porovnání s tím, co připravil v nebi (1.Kor 2:8-9)!

Pokud čas v našem životě prodělal jakoukoliv inflaci, musíme se modlit za to, abychom ho získali zpět. Musíme vykupovat čas z otroctví klamu, vykupovat čas otroctví peněz a viditelných hmotných věcí, ze slepoty, kterou nám způsobuje hřích i konflikty mezi námi navzájem i mezi námi i Bohem. Tak, jak hospodaříme s časem, hospodaříme se životem. Proto ta naléhavost v Bibli: Nevíme, kdy přijde ten náš čas odchodu z této země (Kaz 9:12), ale jistě přijde, jako přišel čas odchodu i těch „největších křesťanů“, třeba apoštola Pavla (2.Tm 4:6). A nejde jen o náš odchod, ale také o Boží příchod, ten druhý Kristův (Mt 25:13)! Výzva k využití času a bdění je velmi silná pro každý den: Bděte a proste v každý čas (Lk 21:36). I proto připomínám Mojžíšovo vykupování času, když říká v Žalmu 90:10+12 (B21):

10 Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich jsou dřina a potíže, náhle je konec – a pryč letíme!  …  12 Nauč nás počítat naše dny, abychom v srdci zmoudřeli!

Vykupovat čas je nezvyklý obchod. Ale i Bůh do tohoto obchodu vstoupil, když vykoupil skrze oběť Ježíše Krista naše životy z moci hříchu zpět pro sebe. Patřili jsme mu, ale chtěl nás mít cele. Tak je to i s naším časem. Jak tedy vykupovat čas? Něco to stojí. A na modlitbách musíme začínat. Jinak budeme špatní obchodníci se světem, lidmi, vlastními tužbami, problémy, nebo čímkoli, co nám náš čas vzalo nebo bere. Vykupujme dnes na modlitbách čas. Například takto:

  • Tato modlitba je čas od Boha a pro Boha. Ztišme se na chvíli, nic neříkejme a dovolme Bohu mluvit a ukázat nám čas z Jeho věčné perspektivy, ukázat nám důležitost této chvíle modlitby.
  • Vyznávejme čas jako to nejcennější z darů života. Čas jako dar od Boha.
  • Prosme za otevření vnitřního zraku pro čas, ve které žijeme. Prosme, aby nám Bůh otevřel oči pro to, co nyní dělá, i proto jeho zaslíbení do budoucnosti. Za rozpoznání nynějšího času…
  • Je čas milosti, nedovol ho kvůli ničemu promarnit. Jestliže vidíš něco, v čem potřebuješ milost, pomoc, odpuštění, naději, smíření, nápravu, a cokoliv, neodkládej to, a udělej to nyní! Jestli potřebuješ smíření s Bohem udělej to nyní v modlitbě a pokání. Jestli potřebuješ smíření s člověkem, popros Boha o co nejdřívější čas ke smíření.
  • Prosme za to, aby nám Bůh ukázal zloděje našeho času. A Pak vykupujme drahý čas zpět pro nás i pro Boha, tak jako to udělal s celý naším životem Bůh v Ježíši Kristu. V Jeho jménu přivlastněte moc podřídit svůj čas Bohu a přijmout svobodu pro správné využití času.

Autor: Jiří Míšek

Pravá bohoslužba

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Když čteme evangelia, nevidíme moc často Ježíše vnitřně rozhorleného tak, že bychom tento jeho stav mohli vyjádřit slovem „hněvat se“. Jedním z míst, kde bychom možná toto slovo očekávali, je situace, kdy Ježíš v Jeruzalémě přichází do chrámu a převrací stoly prodavačů a směnárníků a vyhání je, neboť zneuctili svým jednáním a motivací toto místo – místo setkávání Boha se svým lidem.

Mt 21:12-14

12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.

Tento zajímavý příběh zmiňují všechna čtyři evangelia. O to zajímavější je, že nikdo z evangelistů nepopisuje Ježíšovo jednání slovem „hněval se“. Rozhněvali se naopak židovští velekněží a zákoníci, když viděli Jeho pozoruhodné skutky. Nikdy jsem si dosud nevšiml, že kromě onoho „vyčištění chrámu“ zde také uzdravil slepé a chromé a přinesl další svědectví o svém jedinečném poslání. I děti v chrámu (byli tam!) volali „Hosanna Synu Davidovu“ (Mt 21:15). Toto krátké pozorování nás přivádí k tématu dnešních modliteb. Ve svaté Ježíšově horlivosti pro Boží chrám, můžeme zahořet i my pro přímluvy za dnešní křesťanské bohoslužby, včetně té naší. Pojďme se modlit za nedělní shromáždění!

Upřímně: můj pohled na to, jak rozumím tomu, jakou roli má v životě křesťana nedělní bohoslužba, se v čase měnil. Nejprve to byl pohled „nevěřícího“, který vidí křesťanství jako nedělní nic neříkající obřad a jeho účastníky, jako „nedělní křesťany“. Později, když jsem uvěřil Kristu, jsem začal objevovat její smysl: chvály, Boží slovo, společenství… Pak přišlo období jisté „devalvace“ bohoslužby v mém chápání. Možná i pod vlivem některých křesťanských názorů jsem začal pochybovat o významu a nenahraditelnosti nedělní bohoslužby, nebo jen připouštět její alternativy. Je vůbec nutné chodit do sboru? Nestačí si číst Bibli sám, nebo s věřícími přáteli? Církev přece není o nedělní bohoslužbě a o “kostelu“! Podle mého chápaní dnes: je to pravda i není. Museli bychom o tom více mluvit. Musel jsem o tom ale hodně přemýšlet. Proč by ale Ježíš tak horlil pro dům svého Otce, pro chrám, jehož význam prakticky skončí Jeho smrtí a roztržením chrámové opony?  Moje chápání se opět posouvalo. Dnes vidím bohoslužbu jako vrcholnou oslavu Krista, která nestojí sama o sobě, tak jako nestojí neděle bez ostatních dnů v týdnu. Vidím neděli jako místo nebo čas chvály a zvláštního setkání Boha se svým lidem. Místo, kde Bůh jedinečně, nenahraditelně a osobně promlouvá ke svým ovečkám i celé církvi skrze Svatého Ducha. Je to dar společných modliteb, které nejsou překážkou pro svědectví příchozím hostům, ale jsou pro ně mocným svědectvím, neboť odráží pravdivost naší víry! Je to místo nebo čas, kdy Bůh povolává svůj lid do služby a upevňuje živou naději ve vzkříšení Ježíše, bez které naše víra nemůže v tomto světě obstát. Nedělní bohoslužbu vidím jako čas očištění a radosti (tedy pokání), i jako místo, kde Bůh chce projevovat svoji moc – moc slova i vzájemné obětující služby lásky, jako i moc uzdravení ducha duše i těla. Nedělní bohoslužbu vidím jako místo setkán Otce s jeho dětmi!

Bůh se vždy jedinečně setkával se svým lidem na místech, která vybral. Oltáře vybudované patriarchy jsou jednou z připomínek takových setkání s Hospodinem. Jinými jsou stan setkávání pro Izraelce putující pouští do zaslíbené země, nebo Šalomounův chrám, pro celé generace židů. Ve středověké a novověké historii církve vidíme kostely, chrámy a modlitebny. Věřím, že i naše „nedělní shromáždění“ mají podobný význam, i když probíhají ve škole. Tato setkání jsou výjimečná Boží přítomností, ne místem či budovou jako takovými! Věřím ale ještě v něco: že naše bohoslužby jsou také předobrazem věčné budoucnosti! To, co nám Bůh odkrývá o věčnosti s Ním, je v podstatě jedna velká bohoslužba, na které se před Božím trůnem shromáždí Jeho lid ze všech národů k věčné chvále a oslavě Boha!

Zj 7:9-12

9 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. 10 A volali velikým hlasem:  „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“  11 A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, 12 klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“  

Opět zde vidíme „dům modlitby“. Ten nebeský. Myslím, že i proto byl Ježíš tak horlivý – ne lidsky naštvaný – když přišel do chrámu v Jeruzalémě. Viděl předobraz nebe, ale něco bylo špatně. To, co ho trápilo, s Ním můžeme sdílet dnes na modlitbách. Matouš a Lukáš zdůrazňují v příběhu o „vyčištění chrámu“, že z místa modliteb a vzájemné služby si mnozí udělali byznys. Zneužívali víru druhých místo aby ji probouzeli (Mt 21:13). I my můžeme začít podnikat na nesprávném místě, když rozjíždíme „byznys služby“, ve kterém se snažíme uspět před druhými. Marek ve svém pojetí příběhu zmiňuje, že Ježíše trápí skutečnost, že dům modlitby není otevřen pro všechny národy (Mk 11:17). Můžeme se modlit za to, abychom nekladly žádné překážky těm, které Bůh přivádí a bude přivádět kdo našeho shromáždění. Jan v tomto podobném vyprávění jakoby ukazoval na neslučitelnost Otcovy svaté přítomnosti s lidským hříchem, když podrobně popisuje Ježíšovu svatou horlivost pro posvěcení chrámu (Jan 2:14-17). Také horlivost naší služby pro Krista musí být posvěcována a očišťována. Věci tohoto království, jako jsou třeba naše představy o tom, jak „musí“ shromáždění vypadat, dnes v modlitbách podřizujme Bohu a Jeho vedení.

Modleme se dnes, ale i před každým naším shromážděním, s horlivostí pro Jeho dům! A tím domem NENÍ JENOM bohoslužba, ale JE jím TAKÉ naše bohoslužba. Ano, chrám již není potřeba, Ježíš poselství chrámu naplnil. Opona byla roztržena. A možná nejsou potřeba ani kostely a modlitebny. Možná. Ale bohoslužba probíhá dál, v našich srdcích. My jsme Jeho chrámem a naše nedělní bohoslužby ve jménu Ježíše Krista jsou zvláštní a jedinečnou příležitostí pro setkání s Bohem. A praktickým vyjádřením naší společné bohoslužby. A platí to, i když jsou bohoslužby online, nebo naživo (tedy offline :-)?)! Modlete se za tato shromáždění, podle toho, co vidíte za důležité. Třeba za:

  • Za návrat ke společným bohoslužbám po epidemii.
  • Zvláštní Boží přítomnost a moc na našich bohoslužbách.
  • Za otevřenost bohoslužeb pro kohokoliv z lidí a za to, aby Bůh přidával nové lidi nejen do našich bohoslužeb, ale především k věčné bohoslužbě v nebeském domě modliteb.
  • Za Boží slovo pro Naši církev.
  • Za svědectví, které bohoslužby po celém světě mohou vydávat lidem i duchovním mocnostem!
  • Za cokoliv z toho, pro co horlil Ježíš, když myslel na bohoslužbu a dům modliteb…

Autor: Jiří Míšek

Vaše cesty nejsou moje cesty

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Izajáš 55:6-9

“Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko….“

„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“  

Skončil nouzový stav. Některé věci se pomalu vrací k normálu, ale stále je spousta nejistot. Nevíme, jestli půjdou některé děti do školy, kdy konečně odložíme roušky, jak budou vypadat prázdniny a dovolené a co bude na podzim….

Jedna z věcí, které jsme se v této době mohli učit, že když se zhroutí všechny jistoty a naše plány, potřebujeme o to víc přicházet k Bohu a ptát se na Jeho úmysly, Jeho cesty, Jeho povolání a plány pro náš život. Nejen nevěřící lidé říkali – aspoň se zastavíme a zamyslíme nad svým životem… Ale začínáme se vracet k normálu a zapadávat do stejného způsobu života, myšlení, jednání.  Zahrádky a nákupní centra už se zase plní, dámy se nechávají dělat nehty a už se zase plánuje, kam vyrazit, jak si užívat… Asi se toho moc nezměnilo…

Oproti tomu jsem byla moc povzbuzená rozhovory s některými křesťany, jak pro ně tento čas byl zastavením a hlubším přemýšlením o tom, co v životě dál, co Bůh chce, jaké je Jeho povolání pro můj další život. Bůh je svrchovaný, On věděl a dovolil, že přijde pandemie, dal nám čas se zastavit a záleží na každém z nás, abychom znovu nenaskočili do rozjíždějícího se vlaku, ale nechali se vést po těch Jeho cestách. Vaše cesty nejsou cesty moje…

Apoštol Pavel se Silasem a Timoteem měli zbožný plán, chtěli zvěstovat evangelium v Asii. Ale Boží cesty a úmysly byly jiné: 

Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. (Sk 1:6-10)

I my máme někdy zbožné plány. A díky Bohu za ně! Ale nezapomeňme naslouchat Bohu, jaké jsou ty Jeho. Když jsme letos v rámci biblických hodin studovali knihu Zjevení, nejvíce mě zasáhlo, jak často Bůh říká: vidím tvoje skutky (ano vím, že jich děláš spoustu), ale mám něco proti tobě (na něco důležitého jsi při tom zapomněl)…Zastav se, naslouchej mi a začni jednat správně.  Vaše úmysly nejsou úmysly moje a vaše cesty nejsou cesty moje…

V těchto 2 týdnech vrcholí rozhodování ohledně Youth campu pro mladé, jestli se bude konat a v jaké podobě. Zároveň probíhá příprava dětského tábora. Chtěli bychom vás moc poprosit o modlitby. Opravdu potřebujeme Boží moudrost, jestli máme na camp jet a jak má vypadat. Je tu tolik otázek, neznámých, i možných problémů.  Ale věříme, že svrchovaný Bůh má vše pod kontrolou. On ví, co v létě bude. Věříme, že má moc zastavit šíření coronaviru, ochránit nás od něj, ale zároveň si může použít nečekaných událostí k tomu, aby Ho další lidé mohli poznat. On ví, jaké jsou nejlepší plány a aktivity pro náš život i život lidí, kterým sloužíme.

Modleme se prosím za Youth camp a tábor dětí:

  • Za přípravné týmy – za moudrost, jednotu a vedení Duchem svatým. Za jejich ochranu.
  • Za správné rozhodnutí, jestli uskutečnit Youth camp, nebo udělat jinou formu.
  • Za děcka, která chtějí jet nebo váhají.
  • Za rodiče nevěřících dětí – ať obavy nejsou překážkou.
  • Ať tyto akce mají hluboký duchovní dopad do života každého zúčastněného.

Pokračujme v modlitbách:

  • Za rozpoznání Jeho povolání pro každého a ochotu Ho následovat.
  • Ať naše plány na prázdniny souhlasí s Jeho plány.
  • Za naši roli ES i jako jednotlivců na Kamenném vrchu.
  • Za zastavení šíření viru.
  • ….

Jeremijáš 33:3

„Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“

Autor: Eva Míšková

Povolávací rozkaz

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Patřím ke generaci, která měla za povinnost dvouletou vojenskou základní službu. Pokud nebyly žádné zvláštní důvody, každý muž byl tzv. „odveden“ na vojnu a pak již očekával povolávací rozkaz, který určil čas a místo nástupu vojenského výcviku. Pro většinu z mužů to bylo nic, co by radostně očekávali, už jen proto, že to byla povinnost, která přinášela ztrátu svobodného života, pokud lze takto nazvat život v komunistickém režimu. Tím neříkám, že nebyli a nejsou muži a třeba i ženy, kteří své povolání jako vojáci vidí a chtějí.

Také jako křesťané jsme byli obrazně řečeno „odvedeni a povoláni“, také my očekáváme jistý povolávací rozkaz, který upřesní místo a čas naší služby. Na rozdíl od povolávacího rozkazu do služeb státu je toto povolání jiné. Jak? Je to Boží povolání. Sám Bůh Stvořitel volá osobně, každého jednoho človíčka na této zalidněné zeměkouli. Hlavním cílem tohoto povolání není úkol, vítězství ve válce, zlepšování dovedností a charakteru či lepší organizovanost skupiny lidí.  Ačkoliv vše toto (a mnohé jiné) může být a je součástí křesťanova povolání, Bůh nás povolal na prvním místě do vztahu. Do vzájemně důvěrného a věrného vztahu s Ním samotným:

1.Kor 1:9

9 Věrný je Bůh, který nás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

I proto musí být toto povolání nutně spojeno s Božím zásahem do našeho života, který je s Boží svatostí přirozeně neslučitelný. Proto „ty, které povolal také ospravedlnil a které ospravedlnil uvedl do Boží slávy“ (Řím 8:30). Je to povolání k pokoji s Bohem (1.Kor 7:15), ke svobodě, která nehledá svůj prospěch (Gal 5:13) a k veliké a slavné naději (Ef 1:18). Je to povolání Jeho milostí (Gal 1:15), tedy nezasloužené, nevýslovně dobré, a tedy velmi žádoucí a očekáváné! Bůh je ten, který povolává bez rozdílu pohlaví, rasy či jiných (Řím 9:24).

Boží povolání je také velmi konkrétní ve všech svých směrech. Je konkrétně a jmenovitě adresované každému jednomu člověku i každému jednomu sboru. Je povoláním do konkrétního vztahu s jediným skutečným osobním Bohem skrze skutečného a jediného prostředníka Ježíše Krista, toho umírajícího na kříži v historicky nezpochybnitelném místě a době. Toto povolání je vždy spojeno s konkrétními dary (Ef 4:11), i s povoláním do určitého konkrétního místa. Abram byl povolán k cestě do zaslíbené země, Daniel do babylonského vyhnanství, Šalomoun měl konkrétní povolání stavět Boží chrám v Jeruzalémě, a Nehemijáš měl povolání ho obnovit po jeho zničení. Apoštol Pavel a Barnabáš byli odděleni Bohem k dílu, k němuž je Bůh povolal – misii mezi pohany (Sk 13:2), a tak bychom mohli pokračovat…

I my máme své konkrétní povolání. Povolání od Toho…

2.Pt 1:9

…9 který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy…                               

a jsme tedy…

1.Pt 2:9

9 … ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

I naše povolání je konkrétní, není nějak abstraktní. Je to téměř přesně rok, co jsme nově začali sloužit na místě, kam nás Bůh jako sbor povolal – máme být církvi Nového Lískovce. Jsme povolání do místa, jeho jedna část nese název Kamenný vrch a někdy tak Novému Lískovci říkáme. Ve vinotéce zde najdeme proměněné bobule hroznů v dobré víno z vinařství „Kamenný vrch“. V bytech paneláků zde ale najdeme neproměněná kamenná srdce lidí, zkamenělých životem, nevírou v Boží existenci a lásku, nebo klamným přesvědčením o tom, v čem nebo v kom spočívá plnost života.

Pro toto naše povolání bych chtěl dnes navrhnout modlitby za „Kameňák“. Máme povolávací rozkaz, nebo spíše výsostné pozvání. Okolnosti, které nám nyní brání se zde scházet a jinak sloužit na tomto povolání nic nemění. Jen upřesňují směr naší služby a otevírají nové možnosti, jak lze toto povolání žít.  Je tu mnoho překážek, které Bůh chce před našimi zraky bořit: kamenná srdce lidí, okolnosti a důsledky pandemie, negativní duchovní vlivy a programy, a jiné. Jsou tu ale také mnohé věci, které Bůh učinil: svědectví nově obrácených ke Kristu, vztahy s vedoucími představiteli, konkrétní otevřené dveře ke službě jednotlivcům i skupinám (vztahy s lidmi, domov seniorů, služba dětem, ZŠ Svážná, radnice, aj.).

2.Pt 1:10-11

10 Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. 11 Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Povzbuzen vizí apoštola Petra bych dnes rád navrhnul konkrétní modlitby a prosby týkající se „Kameňáku“. Chceš-li, vyber si alespoň jednu a přidej se:

  • Milost spasení pro lidi v Novém Lískovci.
  • Možnost setkávat se k bohoslužbě a dalším aktivitám v NL.
  • Za to, abychom uviděli konkrétní skutky, skrze které zde můžeme sloužit.
  • Za ty bratry a sestry, kteří bydlí v NL. Kéž je Bůh zvláštním způsobem učiní světlem a solí pro toto místo! Kéž jim dá odvahu pro duchovní rozhovor i obětavou službu pro bližní.
  • Za každého z nás, aby uviděl konkrétní místo v tomto společném povolání.
  • Za představitele moci – radní, ředitele školy a institucí a další.
  • Za nově vznikající komunitní centrum, a naše možné využití těchto prostor.
  • Za bratry a sestry ze stanice církve bratrské, kteří jsou také součástí Nového Lískovce.
  • Za bratry a sestry, se kterými dosud tuto dobu – byť na dálku – procházíme. Jsou mi velkým darem od Boha…
  • Za bezprizorní děti, manželství v krizích, osamělé v beznaději, nemocné na smrt, …
  • Za konkrétní lidi, pokud některé znáš.
  • … za cokoliv a kohokoliv Ti Bůh dá na srdce.

Autor: Jiří Míšek

Návrat

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Během doby pandemie se odehrává mnoho věcí. Některé jsou významnější, jiné méně. Jednou z málo významných věcí, která se odehrála u mne je to, že jsem se přestal dívat na sportovní správy. Ne proto, že bych na sport zanevřel. Nesleduji sport proto, protože se nyní nic nového neděje. Jediné, co dnes vidíme, jsou staré záznamy utkání a závodů a jediné co slyšíme je to, že se něco nekoná a odkládá. Přestal jsem jistou činnost dělat proto, protože se nic v dané oblasti nedělo.

Není tomu ale tak v oblasti modliteb. Zvláště ne těch, které se týkají vděčnosti. Není ani důvod. Stále se něco děje, a kdyby se zdálo, že tomu tak není, tak to, co Bůh již udělal v Ježíši Kristu pro nás, je stále, velkým důvodem k vděčnosti. Jeho na kříži dokonané, zvěstované a nabídnuté odpuštění nikdy nedoceníme a vděčností nesplatíme, protože je nám darována věčnost sama. Důvodů máme ale i dalších mnoho. Věřím. Jsme tak trochu jako uzdravení malomocní z příběhu, který Ježíš vypráví v Lukášově evangeliu. Oni i my jsme prožili velké věci, když se setkáváme s Božím jednáním v našem životě skrze víru Ježíše Krista…

Lukáš 17:11-19

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.  12 Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“  14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ [1] A jak šli, byli očištěni.  15 Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.  16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.  17 „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?  18 Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“  19 Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Když se Ježíš na něco ptá, ptá se kvůli tomu, abychom se zamysleli nad odpovědí my. Jak tedy vidíme odpověď na Ježíšovu otázku: Kde je těch zbylých devět? Proč je nevidíme vzdát Bohu díky a chválu? Snad proto, že svou chvíli vděčnosti odložili. To je dost pravděpodobné, pokud byli jako já. Prosit běžím rychle, s návratem k vděčnosti někdy otálím, jako by se nic nestalo. Nebo že by si nevšimli, co se stalo? Že by neviděli Boží jednání v jejich životě a životech dalších kolem? Ano stalo se to cestou do chrámu, ne přímo v Ježíšově přítomnosti. Ale tak to může být i v našich životech. Bůh jedná během naší „cesty“ všedního dne. Jen to nesmíme přehlédnout… Nebo se nevrátili vzdát chválu Bohu proto, že toto uzdravení připsali jinému lékaři, než Ježíši? Pravdou ale je, že není jiného lékaře. Jestli jsme uzdraveni z jakékoliv nemoci, je to Boží práce. Lékařům byla dána mnohá schopnost, ale sami dobře vědí, že „lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.“ Jestli pandemie ustupuje a lidé se uzdravují, měli bychom v první řadě pomýšlet na návrat k modlitbám. K těm, ve kterých jsme prosili, nyní můžeme přidávat díky. A nejen v otázce pandemie, samozřejmě…

Téma dnešní inspirace k modlitbám je jednoduché: návrat k vděčnosti. Myslím, že je čas. Nejen proto, že přichází dobré zprávy o vývoji situace pandemie. Ale prostě proto, že vděčnost by měla být součástí našich modliteb stále. Vlastně i nezávisle na okolnostech. Vděčnost není ztráta času. Vděčnost je projev vztahu k Bohu. Je to vyjádření mé důvěry Ježíši stejně jako moje prosby. I proto by čas vděčnosti nemusí být kratší, než doba prožitá v prosbách a úpěnlivém volání o pomoc. Pokud dnes přidáme času díků v pomyslných modlitebních vahách nebo dokonce převážíme vděčnost nad prosby, je to snad ještě lepší, než kdybychom jen prosili a prosili a prosili… Dokonce se dá říci, že není mnoho tak zjevně vyjádřené Boží vůle než to, abychom vyjadřovali vděčnost. Bůh ví, proč říká…

1.Tes 5:16-18

16 Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

A jak by tedy náš návrat k vděčnosti mohl dnes vypadat? Připomeňme si, za co jsme v poslední době prosili a navraťme se k Ježíši s vděčností za to, co v tom na naší pomyslné „cestě do chrámu“ udělal. Můžeme vzít oblast za oblastí a děkovat za vše, co nám Bůh připomene. Jistě Ho v tom poznáme neméně než v prosbách. Zde je několik námětů z mého života…

V oblasti mého vztahu s Bohem děkuji za to…

  • Že sem mohl najít pokoj v nepokojných okolnostech. Za Jeho slovo povzbuzení i Ducha Svatého v našem životě, který pokoj působí.
  • Že jsem skrze strach uviděl v mém srdci místa, kde je nedůvěra a že jsem je mohl vydávat Boha.
  • Za to, jaký Bůh je, za Jeho charakter, který jsem poznával: soucitný, stálý, dobrý, přítomný,…
  • Že jsme mohli prožívat Jeho přítomnost a pomoc.
  • …
  • Tvoje díky

V oblasti zdraví a situace pandemie děkuji za to…

  • Jsem zdravý a že vlastně nikdo z mých blízkých a známých neonemocněl.
  • Za vládu a všechna její rozhodnutí, která nás chránila.
  • Za počasí, které bylo příznivé na vycházky do přírody a odpočinek.
  • Za technické možnosti pro společenství a online bohoslužby.
  • …
  • Tvoje díky.

V oblasti rodiny a vztahů děkuji…

  • Za čas s rodinou, který byl a je výjimečný.
  • Za příležitosti k rozhovorům o této situaci, kdy jsem měl možnost ukázat na naději v Bohu.
  • Za narození dvou zdravých dětí v době karantény u mne blízkých rodin. Bůh mi připomněl, že je dárcem životě a pečuje o něj!
  • Za bratry a sestry, se kterými dosud tuto dobu – byť na dálku – procházíme. Jsou mi velkým darem od Boha…
  • …
  • Tvoje díky…

Autor: Jiří Míšek

Nesoudíme, modlíme se

Posted on by mfikoczkova

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Možná vám název pro dnešní inspiraci připadá poněkud povědomý. Ano, je podobný názvu projektu „Nesoudíme, pomáháme“. Iniciativa Hnutí pro život ČR v něm podporuje ženy, které jsou okolnostmi tlačeny jít na potrat. Postoj vyjádřený v tomto názvu je mi sympatický. I proto jsem nazval dnešní inspiraci k modlitbám názvem podobným. Chcete-li, můžeme se tedy spojit dnes skrze modlitby za vládu naší země i jiných zemí a za politické představitele na nejrůznějších úrovních.

Dovolte mi předem trochu povzbuzení, které nás má ujistit, že to má cenu. Někdy totiž propadáme v této oblasti velké skepsi. Zdá se nám zbytečné o něco usilovat, protože jsme zklamaní z jednání či rozhodnutí výše postavených. Zdrojem našich hodnocení jsou různá média, názory druhých lidí, či naše vlastní pochopení daných skutečností. Například není to tak dlouho, kdy se volil náš prezident. Upřímně, byl jsem až v šoku, jak tato situace rozdělila naši společnost – a myslím i na nás křesťany! Ale víte co? Já osobně při pohledu na jednání a slova představitelů, opravdu mnohdy nevím, kde je pravda. Nevím, jak co skutečně bylo, co kdo kdy řekl a kdo z jakých motivů co udělal. Nemohu vědět, zda to byl sobecký, či lidu prospěšný záměr. Nevím a proto – a nejen proto – NESOUDÍM.

Něco ale přece vím. Vím, že nemáme být pasivní ve vztahu k „vrchnostem“. Máme být aktivní způsobem, kterým vzdáme Bohu slávu, aniž bychom popřeli, skutečnost, že Bůh je tím prvním i posledním, koho máme poslouchat (Sk 5:29). Vím také, že máme poslouchat ty, kdo mají vládu a moc světskou (Tit 3:1), neboť je velkou Boží pravdou, že…

„1 …není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. 3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. 4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. 5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. 6 Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. (Řím 13:1-6)

Vím také, že Bůh je svrchovaným Pánem mého života a že vlády světa jsou svrchovaně pod Jeho vládou. Vím, že vlády to nyní nemají jednoduché a že není snadné nést rozhodnutí o neznámé a nepředvídatelné budoucnosti. Vím také to, že je snadné druhé kritizovat, ale také to, že bych – zvláště nyní – ve vládě být nechtěl. A proto vše co vím, SE ZA VLÁDU MODLÍM.

Bible mne povzbuzuje k těmto modlitbám, když vidím nejmocnější lidi historie v Božích službách. Tak například Egyptští vládci – faraonové. Faraon v době Josefa se stal Božím nástrojem záchranu hrstky vyvolených, a pro jejich růst v početný národ. Jeden z dalších faraonů, ten zatvrzelý Bohu, zase při zápasu s Božím vyslancem Mojžíšem v konečném důsledku jen přinášel svědectví o Boží moci, když ve své vzpurnosti přijímal ránu za ránou. O Boží velikosti a mocných činech Mojžíše se tak doslechl celý tehdejší svět a připravil tak cestu Izraelců do zaslíbené země. Myslím také na babylonské krále z doby Daniele, kteří – ač v této době nejmocnějšími vládci na světě – uznávají Hospodina za největšího z Bohů a sklání před Ním. Vybavuji si také krále z Ninive, který po Jonášových prorockých vzkazech od Krále všech králů, usvědčen ve svém srdci, vyhlásil půst a pokání k nápravě (Jonáš 3).

Nezapomenutelný je příběh Ester ve kterém Bůh zjednává přízeň celému izraelskému národu u mocného krále Achašvěroše po té, co mu Bůh v nočním bdění osvěžuje paměť, aby pak – podle Boží vůle – ve správný čas udělil milost nespravedlivě nařčeným Izraelcům a potrestal spiklence (kniha Ester). Také královský číšník Nehemijáš měl zkušenost se zjednáním Boží přízně u svého vladaře Artaxerxe. Když po modlitbách za obnovu poničeného Jeruzaléma našel přízeň u vladaře Nejmocnějšího, dostalo se mu nevyhnutelně i přízně u krále perského, který mu dal plnou podporu pro obnovu milovaného Jeruzaléma! Jako poslední příklad bych rád uvedl slova samotného Ježíše, který byl vydán na život i smrt do rukou místodržitele Piláta. Tomuto představiteli velkého Římského impéria Ježíš zdůrazňuje důležitou pravdu pro každého v moci postaveného, když říká: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“ (Jan 19:11). Není náhoda, že v zaznamenaném rozhovoru i v jednání, které mezi Ježíšem a Pilátem proběhly, vidíme, jak Bůh se dotkl Pilátova srdce a on dále usiloval o Ježíšovo propuštění. A opět jen Božím svrchovaným záměrem, a také kvůli nám, se tak stát nemohlo. Ježíš musel zemřít… Víme proč…

Vidíme tedy Boží svrchované jednání v životech a skrze životy vládců nejmocnějších velmocí světa. Takových jako jsou dnes USA, Čína, Rusko, Evropská unie, či jiné státy… V modlitbách dnes smíme směle přistoupit k trůnu Nejvyššího z panovníků a modlit se za ty ostatní tak, jak nás Bůh sám učí. Máme „Prosit, přimlouvat se i děkovat za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom žili tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho spasitele, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1.Tim 2:1-4)

Modleme se tedy za vládnoucí představitele nejrůznějších úrovní s vědomím, že Bůh…

· …touží po tom, aby i tito – v našich očích často nedůvěryhodní lidé – poznali pravdu a stali se našimi bratry a sestrami. Víme, že má moc dotknout se každého lidského srdce.

· Modleme se za všechny, kteří v této době rozhodují o naší budoucnosti s vědomím, že jsou Božími služebníky. Prosme Boha, aby tyto vlády uschopnil k dobrým rozhodnutím pro mne, naši rodinu, pro naši zemi, Evropu, svět, ale především pro Boží království a evangelium.

· Modleme se za konkrétní rozhodnutí pro situaci vyvolanou epidemií. Za prozíravost a moudrost v určování konkrétních termínů pro opatření výjimečného stavu, která ovlivní míru zdravotních, ekonomických i sociálních důsledků.

Autor: Jiří Míšek