TEN, který přivádí (nejen králíčka)
aneb co by Noe nezvládl
Bůh přivádí své stvoření tam, kam chce. Je to tak od samého začátku. Když stvořil všechnu polní zvěř a ptactvo ze země, přivedl ji k Adamovi, aby ji pojmenoval (Gn 2:19). Poté, co Bůh z mužova žebra vytvořil Evu, přivedl ji k Adamovi (Gn 2:22). Noe měl za úkol postavit obrovskou loď, aby na ní přečkal celosvětovou zničující potopu se svou rodinou a zástupci všech druhů zvířat. Víra, poslušnost a síly Noeho stačili na stavbu lodi a záchranu sebe a vlastní rodiny. To, co by Noe nezvládl, je přivést do archy po páru všechny druhy zvířat. Přivedl je Hospodin…
„14 Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 15 přišli k Noemovi do archy. Z veškerého tvorstva, v němž je duch života, přišli po jednom páru.16 Z veškerého tvorstva přicházel samec a samice; přišli, jak jim Bůh přikázal.“ (Gn 7:15-16, B21).
Bůh přivádí vše tam, kam chce. Zvířata, ptáky, lidské jednotlivce i národy. Přivedl Josefa do Egypta, aby pak do Egypta přivedl i celý izraelský kmen (Gn 39-48). O 400 let později přivedl skrze Mojžíše již velký Izraelský národ z Egypta zpět do zaslíbené země. Bůh přivádí svůj lid na místa, která pro ně připravil (Ex 23:20). Hlavním cílem Božího přivádění je však On sám. Izraelce o tom ujišťuje, když říká:
‚Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům a jak jsem vás nesl na orlích křídlech, abych vás přivedl k sobě (Ex 19:4).
Nás o tomto záměru být nám blízko ujišťuje, když vysvětluje důvod, proč přivedl svého Syna na Zem:
21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, 22 nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony. (Kol 1:21-22)
Někdy Božímu přivádění nerozumíme. Izraelci se nejednou ptali Hospodina: „Proč jsi nás přivedl na toto místo?“ Nebo: „To jsi nás přivedl proto, abychom tu byli pro posměch druhým?“ Jistě ne. S časem vždy rozpoznáváme důvody Božího vedení a přivádění. Vidím to také ve svém životě i v životě naší církve. Bůh nás v minulém roce přivedl do Nového Lískovce v Brně. Modlíme se, abychom věděli proč.
I včera jsme se modlili v této městské části Brna na místě, kde se mají stavět nové domy a kde jsou zatím jen husté trnité keře, tráva a pár cestiček mezi tím. Když jsme s modlitbou začali, oslovila nás mladá dívka, celá zoufalá, s tím, že ji právě zde někde utekl králíček i s vodítkem. Popravdě: ani nás nenapadlo nechat modliteb a jít králíčka hledat, ale slíbili jsme jí přímluvy za nalezení hlodavce domácího a také se jí ve víře zeptali, kam máme králíčka donést, až ho najdeme. A pak jsme se modlili: za vše, co s naší misií zde na Novém Lískovci souvisí, ale také za králíčka. Bůh nám připomínal, na čem můžeme naše přímluvy za nalezení mazlíčka stavět. Noemova zkušenost z Archy byla jedním z největších povzbuzení k modlitbě víry. Ano, Bůh může králíčka přivést za námi tak, jako zvířata do archy! Můžeme nyní hledat v houštinách králíčka, nebo se modlit. Volíme pohodlnější variantu víry. Po chvíli modliteb jedna sestra zvolala: „děcka, vidím králíka!“ Všichni jsme s nadějí pohlédli směrem, kterým ukázala, a všichni jsme také za chvíli prožili malé zklamání: byl to jen zajíc… Zajíc polní. A my jsme s modlili za králíka domácího. Že bychom se modlili nějak špatně? Nevzdali jsme to! Navíc zajíc, to je docela blízké králíku, ne? Mohli jsme také uvidět třeba zatoulanou želvu… Povzbuzeni dílčím úspěchem jsme toto malé zklamání vírou proměnili v zaslíbení k dalším modlitbám za skutečného králíčka s vodítkem a opět se začali modlit. A na závěr dokonce i vyšli trochu hledat…
Nedávalo by smysl zakončit toto svědectví tím, že jsme králíčka nenašli. Našli! Ale vlastně i nenašli. Přiběhl sám na chodník, kousek od místa, kde jsme stáli a modlili se! Bůh ho přivedl… Měli jsme radost, která byla naší velkou odměnou. Nyní jsme ale měli před sebou další výzvu: najít na sídlišti jeho majitelku. Ach jo, člověk, aby stále někoho hledal! Po chvíli se ale i to podařilo, Bůh nás k ní přivedl a my viděli proměnu člověka v přímém přenosu. Ze zoufalého a uplakaného děvčete, se stala nejšťastnější dívka na světě. Řekli jsme jí o Tom, kdo skutečně králíčka našel, tedy přivedl. Jen si nejsem jistý, zda byla schopná něco vnímat pro radost, kterou měla. Škoda, protože radost z nalezení Boha je ještě mnohem větší…To my jsme vnímali mnohé. Tady je něco z toho, co jsme si uvědomili:
Bůh nás stále hledá a s hledáním to nevzdává. Hledali jsme králíčka i proto, abychom si to znovu uvědomili. Bůh hledá Ty, kteří jsou ztraceni, zatoulaní, zoufalí, jako ovce bez pastýře… hledá ty, kteří jsou zoufali jako tato dívka bez králíčka… Hledá je, aby jim vrátil radost a naději, aby je učinil skutečně šťastnými. Více, jinak a trvaleji, než byla šťastná majitelka králíčka, když jsme jí ho vrátili. Ale jako obraz dobrý…
Hledání bolí. Dívka, co králíčka hledala prolézala (na rozdíl od nás, kterým na ubohém králíku tak nezáleželo) trnité keře tak, že se musela jít po chvíli ošetřit. Když jsme ji uviděli, měla opravdu hodně podrápané ruce i nohy. Nemohl jsem si nevzpomenout na probodené ruce a nohy ukřižovaného Ježíše. On se také prodíral tímto světem, aby nás našel. Jeho ranami jsme nalezeni a uzdraveni (Iz 53:5) a také přivedeni do Jeho blízkosti! I skrze tyto škrábance k nám Bůh mluvil o své lásce k nám lidem.
Myslím, že jsme mohli udělat dobrou věc pro tuto dívku. Byl to takový dárek od Boha pro ni skrze nás. Ale myslím, že ještě větší dárek dal Bůh nám, kteří jsme se modlili. Pomohl nám vidět, že modlit se s vírou má smysl, a že spolehnout se na Jeho slovo a moc můžeme v modlitbách nejen za ztracené králíky, ale i za ztracené lidi! Nebo že má smysl modlit se vírou nejen za ztracené lidi, ale i ztracené králíky? Nalezený hlodavec byl, myslím, více darem pro nás než pro tu slečnu. Ona našla svého králíčka, my povzbuzení víry!
Odcházíme povzbuzeni k dalším modlitbám zde v Novém Lískovci. Povzbuzení předávám i vám: modleme se s vírou v Boží neomezenou moc přivést kohokoliv k sobě nebo tam, kam On chce! Třeba přivést nás za těmi, kteří jsou ztraceni, nebo ty hledající za námi, třeba na naši bohoslužbu! Spoléhejme se na Jeho zaslíbení. Modleme se za vše, co Bůh přivede do našich srdcí k modlitbám: lidi, králíčky, budovy, cokoliv. Nejen na „Kameňáku“, ale kdekoliv! On se chce ve všem oslavit a přivést nás k novému poznání sebe, jako našeho skutečného Otce v nebesích… Děkuji Tatínku!
Autor: Jiří Míšek