Evangelikální společenství Brno

Návrat

Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové

Během doby pandemie se odehrává mnoho věcí. Některé jsou významnější, jiné méně. Jednou z málo významných věcí, která se odehrála u mne je to, že jsem se přestal dívat na sportovní správy. Ne proto, že bych na sport zanevřel. Nesleduji sport proto, protože se nyní nic nového neděje. Jediné, co dnes vidíme, jsou staré záznamy utkání a závodů a jediné co slyšíme je to, že se něco nekoná a odkládá. Přestal jsem jistou činnost dělat proto, protože se nic v dané oblasti nedělo.

Není tomu ale tak v oblasti modliteb. Zvláště ne těch, které se týkají vděčnosti. Není ani důvod. Stále se něco děje, a kdyby se zdálo, že tomu tak není, tak to, co Bůh již udělal v Ježíši Kristu pro nás, je stále, velkým důvodem k vděčnosti. Jeho na kříži dokonané, zvěstované a nabídnuté odpuštění nikdy nedoceníme a vděčností nesplatíme, protože je nám darována věčnost sama. Důvodů máme ale i dalších mnoho. Věřím. Jsme tak trochu jako uzdravení malomocní z příběhu, který Ježíš vypráví v Lukášově evangeliu. Oni i my jsme prožili velké věci, když se setkáváme s Božím jednáním v našem životě skrze víru Ježíše Krista…

Lukáš 17:11-19

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.  12 Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“  14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ [1] A jak šli, byli očištěni.  15 Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.  16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.  17 „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?  18 Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“  19 Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Když se Ježíš na něco ptá, ptá se kvůli tomu, abychom se zamysleli nad odpovědí my. Jak tedy vidíme odpověď na Ježíšovu otázku: Kde je těch zbylých devět? Proč je nevidíme vzdát Bohu díky a chválu? Snad proto, že svou chvíli vděčnosti odložili. To je dost pravděpodobné, pokud byli jako já. Prosit běžím rychle, s návratem k vděčnosti někdy otálím, jako by se nic nestalo. Nebo že by si nevšimli, co se stalo? Že by neviděli Boží jednání v jejich životě a životech dalších kolem? Ano stalo se to cestou do chrámu, ne přímo v Ježíšově přítomnosti. Ale tak to může být i v našich životech. Bůh jedná během naší „cesty“ všedního dne. Jen to nesmíme přehlédnout… Nebo se nevrátili vzdát chválu Bohu proto, že toto uzdravení připsali jinému lékaři, než Ježíši? Pravdou ale je, že není jiného lékaře. Jestli jsme uzdraveni z jakékoliv nemoci, je to Boží práce. Lékařům byla dána mnohá schopnost, ale sami dobře vědí, že „lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.“ Jestli pandemie ustupuje a lidé se uzdravují, měli bychom v první řadě pomýšlet na návrat k modlitbám. K těm, ve kterých jsme prosili, nyní můžeme přidávat díky. A nejen v otázce pandemie, samozřejmě…

Téma dnešní inspirace k modlitbám je jednoduché: návrat k vděčnosti. Myslím, že je čas. Nejen proto, že přichází dobré zprávy o vývoji situace pandemie. Ale prostě proto, že vděčnost by měla být součástí našich modliteb stále. Vlastně i nezávisle na okolnostech. Vděčnost není ztráta času. Vděčnost je projev vztahu k Bohu. Je to vyjádření mé důvěry Ježíši stejně jako moje prosby. I proto by čas vděčnosti nemusí být kratší, než doba prožitá v prosbách a úpěnlivém volání o pomoc. Pokud dnes přidáme času díků v pomyslných modlitebních vahách nebo dokonce převážíme vděčnost nad prosby, je to snad ještě lepší, než kdybychom jen prosili a prosili a prosili… Dokonce se dá říci, že není mnoho tak zjevně vyjádřené Boží vůle než to, abychom vyjadřovali vděčnost. Bůh ví, proč říká…

1.Tes 5:16-18

16 Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

A jak by tedy náš návrat k vděčnosti mohl dnes vypadat? Připomeňme si, za co jsme v poslední době prosili a navraťme se k Ježíši s vděčností za to, co v tom na naší pomyslné „cestě do chrámu“ udělal. Můžeme vzít oblast za oblastí a děkovat za vše, co nám Bůh připomene. Jistě Ho v tom poznáme neméně než v prosbách. Zde je několik námětů z mého života…

V oblasti mého vztahu s Bohem děkuji za to…

  • Že sem mohl najít pokoj v nepokojných okolnostech. Za Jeho slovo povzbuzení i Ducha Svatého v našem životě, který pokoj působí.
  • Že jsem skrze strach uviděl v mém srdci místa, kde je nedůvěra a že jsem je mohl vydávat Boha.
  • Za to, jaký Bůh je, za Jeho charakter, který jsem poznával: soucitný, stálý, dobrý, přítomný,…
  • Že jsme mohli prožívat Jeho přítomnost a pomoc.
  • Tvoje díky

V oblasti zdraví a situace pandemie děkuji za to…

  • Jsem zdravý a že vlastně nikdo z mých blízkých a známých neonemocněl.
  • Za vládu a všechna její rozhodnutí, která nás chránila.
  • Za počasí, které bylo příznivé na vycházky do přírody a odpočinek.
  • Za technické možnosti pro společenství a online bohoslužby.
  • Tvoje díky.

V oblasti rodiny a vztahů děkuji…

  • Za čas s rodinou, který byl a je výjimečný.
  • Za příležitosti k rozhovorům o této situaci, kdy jsem měl možnost ukázat na naději v Bohu.
  • Za narození dvou zdravých dětí v době karantény u mne blízkých rodin. Bůh mi připomněl, že je dárcem životě a pečuje o něj!
  • Za bratry a sestry, se kterými dosud tuto dobu – byť na dálku – procházíme. Jsou mi velkým darem od Boha…
  • Tvoje díky…

Autor: Jiří Míšek