1. zastavení: Kam zmizel velikonoční beránek (Marek 14:12-26)
Série zamyšlení "Křížová cesta"
Chtěl bych vás přivítat u série zamyšlení z Markova evangelia, která se týkají Velikonoc. Dnešní první zamyšlení vychází z veršů 14:12-26, které popisují Ježíšovu poslední večeři.
Když jsem byl malý, tak se u nás doma pekl na Velikonoce beránek. Nemyslím tím jehněčí, ale dezert, který se dával do speciální kameninové formy ve tvaru beránka. Když se upekl, opatrně se vyndal z formy, aby se nepoškodil. Po vychladnutí dostal kolem krku mašli a maminka ho dala na slavnostní stůl. Nikdo nám ale nevysvětloval, proč beránek. Brali jsme automaticky, že patří k Velikonocům. S bráchou jsem se na beránka vždycky těšili a musím říci, že na stole dlouho nezůstal.
Až později jsem se při čtení Bible dozvěděl jsem, o čem vlastně Velikonoce jsou. Je to původně židovský svátek připomínají vyjití Židů z Egypta. Zhruba tisíc let před Ježíšem pobýval židovský národ v Egyptě, kde žili v otroctví. Když volali k Bohu o záchranu, Bůh je vyslyšel a poslal k nim Mojžíše, aby je vyvedl do zaslíbené země. Egyptský faraon ale nechtěl židy propustit, ani když viděl Boží moc skrze pohromy, které Bůh seslal na Egypt. Až jeden den oznámil Mojžíš faraonovi, že Bůh sám přijde zjednat spravedlnost. Projde v noci celým Egyptem a zahubí v každém domě vše prvorozené, aby Egypt konečně uznal, kdo je skutečný Bůh. Tato pohroma měla přijít na každou domácnost - egyptskou i židovskou. Existoval jediný způsob, jak uniknout Boží spravedlnosti - bylo třeba obětovat zvíře. Pokud lidé zabili beránka a pomazali jeho krví rám dveří do domu, trest se jim vyhnul a byli zachráněni. Po té noci ale zůstal v každém domě někdo mrtvý - buď člověk nebo beránek, jako zástupná oběť za člověka. Té noci se v Písmu říká velká noc, od toho pochází slovo Velikonoce. V hebrejštině se nazývá Pesach, což znamená přejití. Pro židy se stal beránek symbolem záchrany, což si připomínají tím, že ho jedí během Velikonoční večeře.
V textu Markova evangelia čteme, jak Ježíš slaví hod beránka. Nejprve posílá své učedníky do Jeruzaléma, aby v horní místnosti připravili vše potřebné k večeři. Večer se sejdou s Ježíšem u stolu. Během jídla lámou chléb, pijí víno a chválí Boha, jak bylo v židovské kultuře zvykem.
V příběhu mě zarazila jedna podstatná věc. Na stole v horní místnosti chybí beránek, hlavní chod večeře. Proč tu není? V evangelijním příběhu se tomu nikdo nediví. Ve skutečnosti je Beránek přítomen. Není na stole, jak bychom čekali, ale za stolem. Ježíš sám je tím Velikonočním beránkem, který bude obětován, aby zachránil každého, kdo v Něho věří. Ježíš to potvrzuje, když bere chléb, láme ho a podává svým učedníkům se slovy: "Vezměte, to je mé tělo." Pak zvedá kalich, vzdá Bohu díky, podá učedníkům a říká: "To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé".
Ježíšova smrt na kříži není symbol. Jde o konkrétní čin. Ježíš dává svůj život za nás, aby nás zachránil před spravedlivým trestem. Jako krev beránka zachránila Židy v Egyptě, zachraňuje krev jiného Beránka nás dnes a tady. Toho beránka, o kterém Jan Křtitel prohlásil: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.
Dnes se často ptáme: Proč Bůh mlčí? Copak nevidí, co se ve světě děje? Zajímá ho vůbec nás život?
Velikonoční příběh na tuto otázku odpovídá jednoznačně - Bůh je přítomen, Bůh vidí, Bůh koná. Dává svého Syna, aby nesl trest za naše hříchy. Pokud Bohu uvěříme a přijmeme Ježíšovu oběť, jsme zachráněni. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život, stojí v Písmu. Tato nabídka platí i dnes. Beránek už byl obětován. To je dobrá zpráva, evangelium. Věřím, že byl obětován i za mne? Věřím, že potřebuji odpuštění před Bohem? Pokud ano, stačí přijít k Ježíši a přijmout Jeho oběť za naše hříchy. Každý se musí rozhodnout sám za sebe. Rozhodněte se správně, jde o váš život.
Autor: Petr Matoušek