Pravá bohoslužba
Série: Společné modlitby a půst v době koronavirové
Když čteme evangelia, nevidíme moc často Ježíše vnitřně rozhorleného tak, že bychom tento jeho stav mohli vyjádřit slovem „hněvat se“. Jedním z míst, kde bychom možná toto slovo očekávali, je situace, kdy Ježíš v Jeruzalémě přichází do chrámu a převrací stoly prodavačů a směnárníků a vyhání je, neboť zneuctili svým jednáním a motivací toto místo – místo setkávání Boha se svým lidem.
Mt 21:12-14
12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.
Tento zajímavý příběh zmiňují všechna čtyři evangelia. O to zajímavější je, že nikdo z evangelistů nepopisuje Ježíšovo jednání slovem „hněval se“. Rozhněvali se naopak židovští velekněží a zákoníci, když viděli Jeho pozoruhodné skutky. Nikdy jsem si dosud nevšiml, že kromě onoho „vyčištění chrámu“ zde také uzdravil slepé a chromé a přinesl další svědectví o svém jedinečném poslání. I děti v chrámu (byli tam!) volali „Hosanna Synu Davidovu“ (Mt 21:15). Toto krátké pozorování nás přivádí k tématu dnešních modliteb. Ve svaté Ježíšově horlivosti pro Boží chrám, můžeme zahořet i my pro přímluvy za dnešní křesťanské bohoslužby, včetně té naší. Pojďme se modlit za nedělní shromáždění!
Upřímně: můj pohled na to, jak rozumím tomu, jakou roli má v životě křesťana nedělní bohoslužba, se v čase měnil. Nejprve to byl pohled „nevěřícího“, který vidí křesťanství jako nedělní nic neříkající obřad a jeho účastníky, jako „nedělní křesťany“. Později, když jsem uvěřil Kristu, jsem začal objevovat její smysl: chvály, Boží slovo, společenství… Pak přišlo období jisté „devalvace“ bohoslužby v mém chápání. Možná i pod vlivem některých křesťanských názorů jsem začal pochybovat o významu a nenahraditelnosti nedělní bohoslužby, nebo jen připouštět její alternativy. Je vůbec nutné chodit do sboru? Nestačí si číst Bibli sám, nebo s věřícími přáteli? Církev přece není o nedělní bohoslužbě a o “kostelu“! Podle mého chápaní dnes: je to pravda i není. Museli bychom o tom více mluvit. Musel jsem o tom ale hodně přemýšlet. Proč by ale Ježíš tak horlil pro dům svého Otce, pro chrám, jehož význam prakticky skončí Jeho smrtí a roztržením chrámové opony? Moje chápání se opět posouvalo. Dnes vidím bohoslužbu jako vrcholnou oslavu Krista, která nestojí sama o sobě, tak jako nestojí neděle bez ostatních dnů v týdnu. Vidím neděli jako místo nebo čas chvály a zvláštního setkání Boha se svým lidem. Místo, kde Bůh jedinečně, nenahraditelně a osobně promlouvá ke svým ovečkám i celé církvi skrze Svatého Ducha. Je to dar společných modliteb, které nejsou překážkou pro svědectví příchozím hostům, ale jsou pro ně mocným svědectvím, neboť odráží pravdivost naší víry! Je to místo nebo čas, kdy Bůh povolává svůj lid do služby a upevňuje živou naději ve vzkříšení Ježíše, bez které naše víra nemůže v tomto světě obstát. Nedělní bohoslužbu vidím jako čas očištění a radosti (tedy pokání), i jako místo, kde Bůh chce projevovat svoji moc - moc slova i vzájemné obětující služby lásky, jako i moc uzdravení ducha duše i těla. Nedělní bohoslužbu vidím jako místo setkán Otce s jeho dětmi!
Bůh se vždy jedinečně setkával se svým lidem na místech, která vybral. Oltáře vybudované patriarchy jsou jednou z připomínek takových setkání s Hospodinem. Jinými jsou stan setkávání pro Izraelce putující pouští do zaslíbené země, nebo Šalomounův chrám, pro celé generace židů. Ve středověké a novověké historii církve vidíme kostely, chrámy a modlitebny. Věřím, že i naše „nedělní shromáždění“ mají podobný význam, i když probíhají ve škole. Tato setkání jsou výjimečná Boží přítomností, ne místem či budovou jako takovými! Věřím ale ještě v něco: že naše bohoslužby jsou také předobrazem věčné budoucnosti! To, co nám Bůh odkrývá o věčnosti s Ním, je v podstatě jedna velká bohoslužba, na které se před Božím trůnem shromáždí Jeho lid ze všech národů k věčné chvále a oslavě Boha!
Zj 7:9-12
9 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. 10 A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ 11 A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, 12 klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“
Opět zde vidíme „dům modlitby“. Ten nebeský. Myslím, že i proto byl Ježíš tak horlivý - ne lidsky naštvaný - když přišel do chrámu v Jeruzalémě. Viděl předobraz nebe, ale něco bylo špatně. To, co ho trápilo, s Ním můžeme sdílet dnes na modlitbách. Matouš a Lukáš zdůrazňují v příběhu o „vyčištění chrámu“, že z místa modliteb a vzájemné služby si mnozí udělali byznys. Zneužívali víru druhých místo aby ji probouzeli (Mt 21:13). I my můžeme začít podnikat na nesprávném místě, když rozjíždíme „byznys služby“, ve kterém se snažíme uspět před druhými. Marek ve svém pojetí příběhu zmiňuje, že Ježíše trápí skutečnost, že dům modlitby není otevřen pro všechny národy (Mk 11:17). Můžeme se modlit za to, abychom nekladly žádné překážky těm, které Bůh přivádí a bude přivádět kdo našeho shromáždění. Jan v tomto podobném vyprávění jakoby ukazoval na neslučitelnost Otcovy svaté přítomnosti s lidským hříchem, když podrobně popisuje Ježíšovu svatou horlivost pro posvěcení chrámu (Jan 2:14-17). Také horlivost naší služby pro Krista musí být posvěcována a očišťována. Věci tohoto království, jako jsou třeba naše představy o tom, jak „musí“ shromáždění vypadat, dnes v modlitbách podřizujme Bohu a Jeho vedení.
Modleme se dnes, ale i před každým naším shromážděním, s horlivostí pro Jeho dům! A tím domem NENÍ JENOM bohoslužba, ale JE jím TAKÉ naše bohoslužba. Ano, chrám již není potřeba, Ježíš poselství chrámu naplnil. Opona byla roztržena. A možná nejsou potřeba ani kostely a modlitebny. Možná. Ale bohoslužba probíhá dál, v našich srdcích. My jsme Jeho chrámem a naše nedělní bohoslužby ve jménu Ježíše Krista jsou zvláštní a jedinečnou příležitostí pro setkání s Bohem. A praktickým vyjádřením naší společné bohoslužby. A platí to, i když jsou bohoslužby online, nebo naživo (tedy offline :-)?)! Modlete se za tato shromáždění, podle toho, co vidíte za důležité. Třeba za:
- Za návrat ke společným bohoslužbám po epidemii.
- Zvláštní Boží přítomnost a moc na našich bohoslužbách.
- Za otevřenost bohoslužeb pro kohokoliv z lidí a za to, aby Bůh přidával nové lidi nejen do našich bohoslužeb, ale především k věčné bohoslužbě v nebeském domě modliteb.
- Za Boží slovo pro Naši církev.
- Za svědectví, které bohoslužby po celém světě mohou vydávat lidem i duchovním mocnostem!
- Za cokoliv z toho, pro co horlil Ježíš, když myslel na bohoslužbu a dům modliteb…
Autor: Jiří Míšek