7. zastavení: Důkaz Boží lásky (Mk 15:21-41)
Série zamyšlení "Křížová cesta"
Jak poznáte, že vás někdo miluje? Někomu stačí možná ujištění, ale láska dlouho nevydrží, pokud stojí jen na slovech. Takovým jasným důkazem lásky je, když člověk něco obětuje pro druhého. Když jsem začal chodit se svou ženou, byl jsem tak zamilovaný, že mi bylo jedno, že se z našich schůzek vracím pozdě večer a že ráno musím brzo stávat do práce. Nemyslel jsem na sebe, ale na to, abych byl s ní. Přemýšlel jsem, jak ji mohu potěšit a nic pro mě nebyl problém. Dnes, po deseti letech našeho manželství, stále hledám způsoby, jak vyjádřit své ženě, že ji mám rád. Slovy, ale hlavně skutky.
Občas se ptáme, zda se o nás Bůh zajímá? Proč nic nedělá s problémy, kterými procházíme? Bible dává odpověď na tuto otázku. Ta odpověď není ve slovech, ale v činech. O největším důkazu Boží lásky můžeme číst v 15. kapitole Markova evangelia. Ježíš, Boží Syn, který byl nespravedlivě odsouzen k smrti, kráčí na popravu. Bude ukřižován. Marek nepopisuje drastické okamžiky jeho popravy jako jiní evangelisté. Událost stručně shrne slovy: Ukřižovali ho v devět hodin ráno. Větší místo věnuje Marek těm, kteří jsou okolo. Vrchní kněží a znalci Písma se Ježíši pod křížem pošklebují: Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.
I když si to možná neuvědomují, mají částečně pravdu. Ano, na kříži skutečně visí Mesiáš a král Izraele. Ano, on skutečně jiné zachránil, ale teď sám sebe zachránit nemůže. Anebo může? Co kdyby teď slezl s kříže a jednou provždy umlčel všechny ty pochybovače a posměváčky?
Na kříži visí Ježíš, zrazený a opuštěný svými učedníky, nespravedlivě obviněný a vysmívaný, v krutých bolestech. Ale to nejhorší ještě přijde - opuštění Otcem. Kolem poledne padne na celou zemi tma, která trvá tři hodiny. Není to jen nějaký mrak nebo zatmění, jak se to občas vykládá. Tato tma je nadpřirozená. Je výrazem Božího soudu. Koho vlastně soudí?
Ježíš v největším zoufalství zvolá: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tato slova ze Žalmu 22 nejsou jen řečnickou otázkou. Stejně jako příběh Ježíše není jen zajímavé čtení z Bible. Na kříži visí člověk, který je odsouzen a opuštěn Bohem. Proč ho Bůh odsoudil? Proč ho Bůh opustil? Odpověď zní: kvůli nám, kvůli mě, kvůli Tobě. Abychom my nemuseli být opuštěni Bohem, abychom nemuseli být odsouzeni, je místo nás opuštěn a odsouzen Bohem Jeho vlastní Syn. Ten, který vždy činil Otcovu vůli a nikdy nezhřešil. Nyní umírá, abychom my mohli žít.
To je Velikonoční příběh. To je také největší důkaz Boží lásky. Ne slovy, ale skutkem.
Autor: Petr Matoušek