4. zastavení: Bůh na lavici obžalovaných (Marek 14:53-65)
Série zamyšlení "Křížová cesta"
Ještě nikdy jsem nebyl u soudu v pozici obžalovaného či svědka. Kdybych ale byl, měl bych obavu z toho, co budu odpovídat, abych neřekl něco špatně. Nicméně stále věřím, že úkolem soudu je spravedlivě a nestranně rozhodnout případ podle pravdy. To často není jednoduché. Soudce nevidí do srdcí svědků či obžalovaného a může být pro něho obtížné odlišit pravdu od lži.
V našem příběhu z Markova evangelia ve 14. kapitole čteme, jak je Ježíš předveden před židovskou veleradu v roli obviněného. Ale nečeká ho spravedlivý soud, zkoumání důkazů a hledání pravdy. Ještě před začátkem jednání ve verši 55 čteme, že vrchní kněží hledali proti Ježíši svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. Připomíná mi to procesy z 50. let, kdy rozsudek byl napsán předem a teprve pak se vedlo vyšetřování s cílem dojít k předepsanému rozsudku. Jak vidíme, tuto techniku ovládali už v 1. století. Akorát ne tak dokonale, protože, jak čteme dále, svědectví falešných svědků se neshodovala. Co s tím?
Velekněz však vytáhne otázku nejvyššího kalibru, aby mohli Ježíše odsoudit za rouhání. Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?, ptá se. Jsem, odpoví překvapivě Ježíš a dodá: A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky. Velekněz se možná v duchu zaradoval, jak Ježíše dostal, ale navenek si roztrhl roucho na znamení pohoršení z Boží urážky: Slyšeli jste rouhání!, zvolá. A ostatní rozhodnou, že Ježíš zaslouží smrt.
V textu vidíme dvě důležité věci. První je, že důvod, pro který velerada Ježíše odsoudí. Tím důvodem je, že se prohlašuje za Boha. Přestože velekněží znají divy a zázraky, které Ježíš vykonal, jejich verdikt zní: "je to podvodník a rouhač, zaslouží smrt." Rozhodnutí nás moc nepřekvapí, rozsudek byl dán předem.
Druhá důležitá věc vychází v veršů proroka Daniele, které Ježíše cituje. Mesiáš v nich vystupuje jako přicházející král a soudce. Text totiž pokračuje slovy: Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národa a jazyky. Není to velerada, která by měla soudit Boha, ale je to Bůh, který bude jednou soudit každého člověka. O tom mluví ve vidění prorok Daniel. Nyní ale stojí Ježíše v pozici člověka odsouzeného k smrti.
Proč se neozve? Proč neukáže, že je skutečně Bůh, neprovede zázrak, který by veleradu jednoznačně přesvědčil? Důvod je ten, že Ježíš nestojí před veleradou, aby se obhájil a zachránil. On tam stojí proto, abychom my nemuseli stát před Božím soudem. Chápete to? Sám Bůh se nechá odsoudit lidským soudem, abych já nebo ty nemuseli být postaveni před Božím soudem. To není slabost, to není bláhovost - to je láska. Láska, která dává život za druhé. Láska, která je znakem Božího království. Láska, kterou tento svět tak zoufale potřebuje. A právě Boží láska vůči člověku se ve své největší podobě zjevila o Velikonocích. Ještě si myslíte, že se Bůh o člověka nezajímá?
Autor: Petr Matoušek