3. zastavení: Zatčený král (Marek 14:43-52)
Série zamyšlení "Křížová cesta"
Včera jsem přemýšlel, jak sobecky se v této době chovají státy kvůli ohrožení koronavirem. Proto, aby zabránili nákaze, zavírají hranice a ruší dopravní spojení se svými sousedy bez ohledu na to, zda to druhé poškodí či ne. Probíhá boj o nákup roušek, respirátorů či plicních ventilátorů. Každý stát si jede sám za sebe. Dokonce i členské země Evropské unie nebo státy v rámci USA jsou si navzájem cizí. Zcela bez výčitek zabírají materiál určený pro druhé, jen aby naplnily své potřeby. Mizí přátelství, nastupuje sobectví a snaha ochránit sám sebe. Řekli bychom - přirozená lidská reakce.
V příběhu Markova evangelia ve 14 kapitole čteme, jak byl Ježíš zatčen a opuštěn svými nejbližšími. To se stalo jen krátce poté, co jeho učedníci ujišťují Ježíše, že ho nikdy nezapřou a půjdou s ním třeba i na smrt. Nejen Petr, ale i ostatní, jak stojí ve verši 31. Jakmile se vidina smrti přiblíží, na svá krásná slova zapomenou.
Autor evangelia jejich jednání nekomentuje. Nevidíme žádná slova odsouzení. Tuším asi, proč. Nejspíš nikdo z nás by v ohrožení života nejednal lépe.
Jak odlišné je jednání Ježíše! Svému zatčení čelí s klidem. Když dorazí zástup s meči a holemi, nebrání se. Proč se nebrání? Je tak slabý nebo dokonce zbabělý, že se nevzmůže na odpor?
Nic není vzdálenější pravdě než tato představa. V předchozích příbězích čteme, jak Ježíš uzdravuje chromé, tiší bouři či vyhání démony. Ježíšova moc je nepředstavitelná, jeho učedníci z ní měly strach. Před Ježíšovou mocí se sklání démoni i přírodní živly, nikdo neobstojí. Ani římská legie by nebyla schopna Ježíše zadržet, natož hlouček stráží. Proč se ale nebrání?
Důvodem je úkol, pro který přišel na zem. Nepřišel jako král, aby panoval a rozkazoval, i když je král. Přišel jako služebník, který slouží lidem, aby je přivedl k Bohu. Přišel jako ten, který na sobě ponese trest za hříchy člověka. Král, který sestoupil ze svého trůnu, aby zachránil ztracené.
Víte, není pro mě snadné pochopit Ježíšovo jednání. Možná proto, že Jeho království není z tohoto světa. Kdybych já měl Ježíšovu moc, asi bych ji v okamžiku zatýkání použil a zahubil všechny, kdo by se na mě jen odvážili sáhnout. Naštěstí tu moc nemám. Ježíš ji měl a uměl ji ovládat. V okamžiku zatčení nekladl odpor, aby se naplnilo Písmo, jak čteme v Markově evangeliu.
Boží království totiž není o moci a síle zbraní. Proto nám připadá slabé. Jak by mohlo vůbec obstát v našem tvrdém světě, kde rozhodují hlavně síla či peníze? Ježíš jako představitel Božího království ukazuje jeho základní hodnoty: lásku k bližnímu, vzdát se toho, co je mi drahé, pro záchranu druhého, obětovat dokonce i svůj život. Ježíš shrnul základní pravdu o Božím království do dvou vět: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. A miluj bližního svého jako sám sebe.
Z lidského pohledu bychom řekli, že je to hloupost. Pokud Bůh neexistuje, pak to nedává smysl. Pak ale ani Ježíšova smrt na kříži nedává smysl a nemusíme slavit Velikonoce. Nic totiž neznamenají. Pokud ale Bůh existuje, pak je Jeho království mnohem silnější, než cokoliv, co známe v tomto světě. Pak také láska, obětavost a pokora dávají smysl. Přesně tak, jak to ukázal Ježíš tváří v tvář svým pronásledovatelům.
Autor: Petr Matoušek